1

Tedy odpověděv Job, řekl:

2

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.

ScriptsTribe https://scriptstribe.com